12/11

Pondělí v 18:40 | Josslyn |  daily_notes
Jsem ráda, že tolika z vás přišel můj článek zajímavý, pozitivní a nebo, že vás dokonce přiměl popřemýšlet i nad tím svým životem. Mě se stále pozitivní naladění drží. Dnes jsem například jela z práce, venku už byla tma a i bylo teprvé půl páté a já se přesto usmívala. Protože mám za sebou báječný víkend s přítelem, nové úkoly od šéfa na další týden, super výplatu na účtu a dostala jsem se zpět na své míry. Stačilo se trošku uskromnit, necpat se sladkostmi a jsem zpátky a spokojená.
Trošku se děsím Mikuláše. Tuším, že mi opět nadělí velkou spoustu sladkostí. Budu muset promyslet, jak se k tomu postavím.
Jak se těšíte na Vánoce? Řešíte je už? Mě zatím míjí, asi tak jako vloni. Dárek mám zatím jen jeden a to je třeba docela zajímavé. Jiné roky jsem už naopak touto dobou měla všechny a jen přemýšlela, co ještě dokoupit. Letos za to mohla hlavně má finanční situace. Mám vymyšlené vše a už to jen nakoupit.
Ráda bych umyla okna. Ovšem nevím, kdy to mám udělat, když je už tma, když přijedu domu :D Víkendy trávím s přítelem a tak se mi nechce ztrácet čas na relax mytím oken. Taky musím promyslet, jak nazdobím letošní adventní věnec. První adventní neděle bude 2.12. a do té doby musím nakoupit dekorace. Když se to vezme kolem a kolem tak se na Vánoce těším :) Ačkoliv letos budou zvláštní, protože budu muset nějak férově rozvrhnout čas mezi rodiče a přítele. Neznají se a tak chci být přes den s našima a na večer s ním. Ovšem dřív jak v 8 s našima fakt neskončíme a je mi líto, že on bude celý den sám. S rodinou je trávit nebude. Nemají fajn vztahy.


jogurt Revital angrešt a chia semínka
Bebe Dobré ráno kakaové
1/2 špaldové bagety, 2 plátky eidamu

 

6/11

6. listopadu 2018 v 19:38 | Josslyn |  daily_notes
Pátek a sobota byly fajn, kdežto neděle stála za prd. Jak se vyrovnáváte s žárlivostí, holky? Já blbě. Dává to smysl. Když si nevěřim, logicky si myslím, že by si partner mohl najít jinou. On nic neudělal. Jen se stalo něco, co mě rozladilo. Já taky neudělala žárlivou scénu. Ačkoliv.. možná by se to tak dalo nazvat. Nicméně vyřešila jsem to tou nejhorší možnou věci - opila jsem se a vykládala takové blbosti do telefonu, že za mnou přijel a dával mě dohromady. Včera jsem se za to styděla a dost přemýšlela a došlo mi něco hrozně důležitýho.
Mám všechno. Všechno, po čem jsem v minulosti toužila a trápila se po nocích, že mi v životě chybí. Mám přátelé, na které se mohu spolehnout. Skvělé vztahy s rodiči. Konečně dobrou a skvěle placenou práci. Přítele, co je hodný a inteligentní člověk, se kterým je sranda a cítím se vedle něj sama sebou. Mám téměř dokonalou postavu. Skvělou pleť. Dlouhé zdravé vlasy. Zvládnu utáhnout bydlení sama. Umím dobře vařit. Jsem zdravá.
Nechci, aby tento článek zněl namyšleně. Jen jsem si uvědomila, jak velké štěstí v životě mám. Ať už proto, že jsem měla fakt kliku nebo jsem se zasloužila o nějaké věci sama. Jednoduše mám hrozně moc. A já to neviděla. Vše pro mě byla samozřejmost. Ne v tom smyslu, že bych si těch věcí nebo lidí nevážila. Viděla jsem to jinak. Je má povinnost umět vařit a starat se o domácnost, tak co je na tom užasného? Žena by se o sebe měla starat - mít třeba pěstěné vlasy a hezkou postavu, tak co je na tom úžasného? Přítel, kamarádi a rodina mě mají rádi, ale musím se strašně snažit, abych je neztratila. Dobrá práce? To je přece očekávatelné, že se začnu šplhat výš a budu brát dobré peníze. Tak co je na tom všem užasného? Proč mi stále ostatní opakují, jak jsem dobrá? Jak jsou na mě hrdí? Jak jsem dokonalá? Když je to přece všechno jasňačka...
Je mi líto, kolik času jsem prožila honbou za tím být ještě lepší a lepší a neviděla, kolika věcí jsem už dosáhla. Nepřiznávala si, že je to vážně úspěch. A to se včera změnilo. Už to vše vidím. A díky tomu i sama sebe trochu jinak. Líp. Já jsem vážně šikovná. Hezká. Hodná. Chytrá. Jsem mistr v tom lidi rozesmát. Umím je podržet. A už pro mě neni problém si tohle vše přiznat.
Byla chyba se pohádat s přítelem a opít se? Ne. Díky tomu se mi otevřeli oči a já vidím, co mi zůstávalo skryto.. že mám všechno.
Tímto jsem se jen utvrdila v tom, že jsem na sebe vážně velice přísná. Jsem perfekcionista. Vše v mém životě je jen honba za výsledkem. Jakmile cíle dosáhnu, mám z něj radost jen chvilku. Pár hodin. A pak už je to pro mě samozřejmostí, jinak to přece dopadnout nemohlo. Když však udělám sebemenší chybu (nemám doma vanilkový cukr, ačkoliv jsem řekla, že ano), jsem schopná si to vyčítat týdny, měsíce nebo roky. Nemělo se mi to stát. Lidi ode mě čekali, že já bych takovou chybu neudělala.
Je na čase s tím perfekcionismem něco dělat. Jen se neptejte co. To zatím nevím... Zatím si budu užívat nově objevenou skutečnost. Že jsem strašně sťastná za to, jak můj život vypadá.

Další články